Říká se, že je dobré, když je člověk citlivý, ale ne, když je citlivý příliš. Říká se také, že je dobré přemýšlet (alespoň dříve se to říkávalo, berme to tedy tak, že je dobré přemýšlet alespoň občas), ale ne zas tak nějak moc, což vlastně vůbec dobré není. Pokud tedy oplýváte přílišnou citlivostí, nebo váš mozek neustále přemýšlí, místo aby třeba spal (nebo vypnul, což je častá rada okolí - těžko mu vysvětlíte, že to prostě není možné, ani proveditelné), či dokonce pokud máte "dar" obého, vítejte v klubu. Jste Winstonem.
Být Winstonem je vlastně takovou metaforou a mojí slovní pomůckou k přežití ve světě, kde se dané vlastnosti hlasitě opěvují, ale ve svém okolí je vlastně nikdo nechce. Pokud jste Winstonem, hodíte se jako košatá vrba, která vše vyslechne, či jako přemýšlivý introvert, který poradí s řešením problémů. Běda však, když byste chtěli něco na oplátku - v tu chvíli většinou narazíte na slušné úsměvy, ohrané výmluvy a vytracení se do ztracena, tedy v tom lepším případě. A vlastně vám to nevadí. Ale občas, občas si přeci jen Winstonem být nepřejete. Přejete si prostě jen všechno vypnout a vidět to takhle - zastavené.
K Winstonovi, přesněji k Winstonům, jsem se dostala již před mnoha lety a hned jsem věděla, že to budou ti, kteří dokážou tento úděl nést podstatně lépe, než já. A pokud ne, alespoň mi pomohou v mé mysli podepřít ruce, čí spíše se za ty jejich schovat. John Winston Lennon byl tím prvním - když byl Johnem, působil na mou dětskou duši sebevědomě až arogantně a já ho neměla ráda. Ale přesto se za jeho slovy objevoval až přílišný cit, když mluvil o válce, míru či lásce ke své ženě. Vždycky jsem cítila, že za hloubkou těch slov stojí Winston, ne John. Winston, který nakonec napsal Imagine.
Tím druhým se stal (poměrně později) Winston Smith, ten z "Nineteen eighty-four". Jeho příliš přemýšlivá a okolí nepohodlná mysl, toužící po svobodě a odmítající tvrzení, že dva plus dva je pět, až moc věrně kopírovala tu mou. Toužila jsem s ním mluvit o tolika věcech (a také mluvila), často se k němu znovu vracím. Tedy častěji, než je zdrávo.
Ve své podstatě je člověk Wistonem rád, protože být jím znamená všechno, jen nebýt slepý a hluchý. Někdy má ale i Winston problém nevěřit, že nevědomost je síla...
Žádné komentáře:
Okomentovat