V pátek jsem opět po roce zavítala do Vídně, města, ve kterém mám vždycky tak nějak pocit, že domy jsou zde vyšší, ulice čistší, děti veselejší, lidé k sobě milejší, káva kávovější a obchody úrodnější. Hlavním důvodem mé návštěvy byly tradiční vánoční trhy na Rathausplatzu, kde kupodivu tentorkát neležela hlava na hlavě. A jak jsem se tak procházela mezi stánky, popíjela silný jablečný punč z originálního vídeňského hrnku, pozorovala dokonale udělanou "ježíškovu dílnu" a v ní dětskou snahu o umotání té nejlepší svíčky či upečení nejvoňavějšího cukroví a fotografovala si vánočně vyzdobenou Mariahilfer Strasse po setmění, řekla jsem si, že je konečně na čase napsat kratší zamyšlení nad filmem, který jsme shlédla již před několika týdny - nad filmem o Falcovi, rakouském národním popkulturním pokladu z Vídně.
Možná spousta z vás Falca ani nezná, nebo jen velmi málo, jelikož tady v Čechách jistě tolik "populárním" hudebníkem není (alespoň tedy ne pro moji generaci :). Určitě ale každý zná píseň Out of the Dark, píseň utkanou v tónině, která se vám dostane pod kůži a s textem, který nutí k zamyšlení, píseň, která je pro posluchače tak nějak spojena s tragickou umělcovou smrtí. Nepovažuji se žádného Falcoznalce, ale jeho písně i osobnost mě určitě oslovily a některé z nich mám velmi ráda. A tak se pokusím alespoň o malé shrnutí filmu o něm, podtržení kladů a zmínění nedostatků.
Film začíná mapovat Falcův život již od útlého dětství tehdy ještě obyčejného kluka Johanna (Hanse) Hölzela, kde především klade důraz na jeho muzikálnost a hudební talent, ale také si všímá odporu k autoritám či škole, vztahu malého Hanse s matkou a touhu stát se "popstar".
Děj plynule přechází do doby, kdy Hans působí v různých kapelách, jako Umspannwerk, Hallucination Company, Transformer Station, Drahdiwaberl, The Spinning Wheel... Začíná používat pseudonym Falco (dle skokana na lyžích), mění image a v klubu U4 slaví úspěchy s chytlavou písní Ganz Wien.
Dostáváme se už k prvnímu velkému úspěchu v hitparádách s písní Der Kommissar a Falcově rozpolcenosti a věčné nejistotě, kterou prohlubuje přicházející sláva. Přestože celý Falcův život tak, jak je zde nastínen, působí jako jedna velká drogová jízda citově nevyrovnaného člověka, Falco se snaží tu trochu jistoty získat v nových šancích, kterými jsou hlavně narozená dcera a přítelkyně Isabella (zde pod pseudonymem, stejně jako dcera), snaží se uklidnit a být dobrým otcem. Můžeme sledovat, jak po dlouhé šňůře nepříliš pochopených songů , jako třeba Junge Roemer, se píseň Rock Me Amadeus stává hitem číslo jedna a první německy zpívanou písní na první příčce americké hitparády v historii. Přestože to vypadá, že Falco prožívá své nejlepší období (hudebně tomu tak je, následují hity jako Jeanny a Comming Home a množství koncertů), v osobním životě s přítelkyní a později i manželkou se mu nedaří a navíc později zjišťuje, že dcera, kterou tolik miluje, není jeho. S nástupem 90. let se jeho hudba dostává do pozadí, Falco neumí odpovědět na tuto pop-technovou dobu, i když se o to songy jako Mutter, der Mann mit dem Koks is da, nebo propadákem Naked snaží. Zpěvák, který je stále ve svém rodném Rakousku hvězdou číslo jedna, ale jinde už o jeho osobu není zdaleka zájem, se nakonec stahuje do ústraní do Dominikánské republiky, kde též dotváří složení svého posledního alba (na kterém sice nenajdeme příliš "nových" písní, ale jemuž vévodí Out of the Dark). Album Out of the Dark bohužel vyšlo až po jeho smrti. Falco umírá na místě při srážce jeho vozu s autobusem kousek od svého domu v Dominikánské republice 6.2.1998, čímž se také celý film za tónů písně Out of the Dark uzavírá...
Mezi největší klady celého filmu se bezpochyby zařazuje perfektní provedení všech videoklipů (originálu naprosto věrně odpovídá každý detail, každý pohyb a každá paruka :) a vystoupení, a dokonce i vychytání takových miniatur, jako je třeba účes hlavního představitele, měnící se přesně podle let tak, jak jej měnil i samotný Falco. Dále je třeba též ohodnotit jako klad výkon hlavního představitele, Manuela Rubeyho, který, ač některé jeho pohyby působí poněkud prkeně a o jehož podobě s originálem by se dalo silně polemizovat, o jeho zpěvu ani nemluvě, se své role zhostil velmi dobře a až na některé pasáže Falca zahrál a zazpíval velmi dobře, přestože roli přijal teprve krátce před natáčením.
Co se týče záporných věcí, které na díle Falco-Verdammt, wir leben noch! shledávám, tak se mezi ně určitě zařazuje přílišné rozebírání zpěvákova vztahu s přítelkyní/manželkou, věčné řešení jejich rozchodů a návratů, které chvílemi poněkud nudí, pár zbytečně oplzlých scén, díky kterým působí film s odstupem tak trochu bulvárně a konečně vykreslování Falca jako trosky zmítané drogami (např. před vystoupením na festivalu Donnauinsel, kde se pomalu nemůže ani zvednout a dojít na podium, což evidentně dle záběrů ze skutečného vystoupení nemůže být pravda), Jimma Morrisona 80. let, kterým Falco jistě nebyl. Dále mě zarazilo, proč manželka a dcera jsou ve filmu nazývány smyšlenými jmény, přestože zbytek postav vystupuje pod jmény reálnými..
Celkově ale musím zhodnotit snímek kladně : Falco - Verdammt, wir leben noch dokáže zaujmout poutavým dějem, zalahodit uchu kvalitní hudbou, pokochat oko barevností a originalitou videoklipů a vystoupení (byť jsou krátká). Tak až se někdy budete procházet noční Vídní a pozorovat z dálky osvětlený Stephansdom, zavzpomínejte letmo na Falca, umělce tělem i duší, který Vídeň miloval a neustále se k ní ve svých písních vracel, umělce, který žil stejně tak, jako zemřel - na plný plyn.
Možná spousta z vás Falca ani nezná, nebo jen velmi málo, jelikož tady v Čechách jistě tolik "populárním" hudebníkem není (alespoň tedy ne pro moji generaci :). Určitě ale každý zná píseň Out of the Dark, píseň utkanou v tónině, která se vám dostane pod kůži a s textem, který nutí k zamyšlení, píseň, která je pro posluchače tak nějak spojena s tragickou umělcovou smrtí. Nepovažuji se žádného Falcoznalce, ale jeho písně i osobnost mě určitě oslovily a některé z nich mám velmi ráda. A tak se pokusím alespoň o malé shrnutí filmu o něm, podtržení kladů a zmínění nedostatků.
Film začíná mapovat Falcův život již od útlého dětství tehdy ještě obyčejného kluka Johanna (Hanse) Hölzela, kde především klade důraz na jeho muzikálnost a hudební talent, ale také si všímá odporu k autoritám či škole, vztahu malého Hanse s matkou a touhu stát se "popstar".
Děj plynule přechází do doby, kdy Hans působí v různých kapelách, jako Umspannwerk, Hallucination Company, Transformer Station, Drahdiwaberl, The Spinning Wheel... Začíná používat pseudonym Falco (dle skokana na lyžích), mění image a v klubu U4 slaví úspěchy s chytlavou písní Ganz Wien.
Dostáváme se už k prvnímu velkému úspěchu v hitparádách s písní Der Kommissar a Falcově rozpolcenosti a věčné nejistotě, kterou prohlubuje přicházející sláva. Přestože celý Falcův život tak, jak je zde nastínen, působí jako jedna velká drogová jízda citově nevyrovnaného člověka, Falco se snaží tu trochu jistoty získat v nových šancích, kterými jsou hlavně narozená dcera a přítelkyně Isabella (zde pod pseudonymem, stejně jako dcera), snaží se uklidnit a být dobrým otcem. Můžeme sledovat, jak po dlouhé šňůře nepříliš pochopených songů , jako třeba Junge Roemer, se píseň Rock Me Amadeus stává hitem číslo jedna a první německy zpívanou písní na první příčce americké hitparády v historii. Přestože to vypadá, že Falco prožívá své nejlepší období (hudebně tomu tak je, následují hity jako Jeanny a Comming Home a množství koncertů), v osobním životě s přítelkyní a později i manželkou se mu nedaří a navíc později zjišťuje, že dcera, kterou tolik miluje, není jeho. S nástupem 90. let se jeho hudba dostává do pozadí, Falco neumí odpovědět na tuto pop-technovou dobu, i když se o to songy jako Mutter, der Mann mit dem Koks is da, nebo propadákem Naked snaží. Zpěvák, který je stále ve svém rodném Rakousku hvězdou číslo jedna, ale jinde už o jeho osobu není zdaleka zájem, se nakonec stahuje do ústraní do Dominikánské republiky, kde též dotváří složení svého posledního alba (na kterém sice nenajdeme příliš "nových" písní, ale jemuž vévodí Out of the Dark). Album Out of the Dark bohužel vyšlo až po jeho smrti. Falco umírá na místě při srážce jeho vozu s autobusem kousek od svého domu v Dominikánské republice 6.2.1998, čímž se také celý film za tónů písně Out of the Dark uzavírá...
Mezi největší klady celého filmu se bezpochyby zařazuje perfektní provedení všech videoklipů (originálu naprosto věrně odpovídá každý detail, každý pohyb a každá paruka :) a vystoupení, a dokonce i vychytání takových miniatur, jako je třeba účes hlavního představitele, měnící se přesně podle let tak, jak jej měnil i samotný Falco. Dále je třeba též ohodnotit jako klad výkon hlavního představitele, Manuela Rubeyho, který, ač některé jeho pohyby působí poněkud prkeně a o jehož podobě s originálem by se dalo silně polemizovat, o jeho zpěvu ani nemluvě, se své role zhostil velmi dobře a až na některé pasáže Falca zahrál a zazpíval velmi dobře, přestože roli přijal teprve krátce před natáčením.
Co se týče záporných věcí, které na díle Falco-Verdammt, wir leben noch! shledávám, tak se mezi ně určitě zařazuje přílišné rozebírání zpěvákova vztahu s přítelkyní/manželkou, věčné řešení jejich rozchodů a návratů, které chvílemi poněkud nudí, pár zbytečně oplzlých scén, díky kterým působí film s odstupem tak trochu bulvárně a konečně vykreslování Falca jako trosky zmítané drogami (např. před vystoupením na festivalu Donnauinsel, kde se pomalu nemůže ani zvednout a dojít na podium, což evidentně dle záběrů ze skutečného vystoupení nemůže být pravda), Jimma Morrisona 80. let, kterým Falco jistě nebyl. Dále mě zarazilo, proč manželka a dcera jsou ve filmu nazývány smyšlenými jmény, přestože zbytek postav vystupuje pod jmény reálnými..
Celkově ale musím zhodnotit snímek kladně : Falco - Verdammt, wir leben noch dokáže zaujmout poutavým dějem, zalahodit uchu kvalitní hudbou, pokochat oko barevností a originalitou videoklipů a vystoupení (byť jsou krátká). Tak až se někdy budete procházet noční Vídní a pozorovat z dálky osvětlený Stephansdom, zavzpomínejte letmo na Falca, umělce tělem i duší, který Vídeň miloval a neustále se k ní ve svých písních vracel, umělce, který žil stejně tak, jako zemřel - na plný plyn.
